BAD GIRL ONLINE

Já si tak nějak předsevzetí jako takové nerada dávám, protože věřím, že když s něčím chci začít, začnu s tím hned, co si to usmyslím. Přece jen čekat na leden, abych se začala učit, není ideální. Avšak jsou určité plány, které je tak z ničeho nic uskutečnit nejdou, ať už je důvod jakýkoliv.

- předělat si pokoj se sestrou do podoby vhodné našemu věku.

S mou sestrou jsme dospěli do takového věku, kdy se nám prostě pestře vymalovaný pokoj nelíbí a raději dáme přednost nějaké slabší barvě. Třeba vintage růžové a nebo čistě bílé. Ovšem s novou barvou přichází i výměna nábytku. Ten však z hlediska financí nejde uskutečnit ze dne na den, chápete.Z kapesného si musím chvíli šetřit a prosit rodiče se zaplacením celého nechci.

- naučit se vařit i těžší jídla.

Taky jsem dospěla do fáze, kdy už je pro mě důležité umět ženské práce. Občas jsme s přítelem sami doma a tudíž není nikdo, kdo by uvařit ty těžší a energeticky hodnotnější jídla. A co si budeme povídat, žena, která vařit neumí, by se to měla naučit.

- alespoň jednou vyjet na nějaký větší výlet s přítelem

Minulý rok se nám to povedlo a letos věřím, že to bude ještě lepší. Vidím to spíše na srpen, kdy už budeme mít jeden měsíc brigádu, která by měla být pěkně hodnocená.  Opravdu velice ráda bych vyrazila na Lipno nebo na Dolní Moravu, udělat si prodloužený víkend a užít si ho.

- více o sebe pečovat

Já, abych se přiznala, nějak moc neřeším, jak jsem či nejsem namalovaná. Avšak bohužel z ničeho nic mě začalo trápit maličko akné. Jenže v tom je háček, já nejsem schopná si každý den umývat obličej desítkami produktů. Já prostě jen umyji vodou a odličovačem, utřu se a neřeším dál. To je asi ta chyba. Mé nehty taky nejsou ideální na ženu, protože jsem si je jako dítě kousala. Gelové mít nemohu, protože sportuji a překáželo by mi to, tudíž mi nezbývá nic jiného, než se o ně začít starat.

- brigády

Jsem snad jedna z mála, co si vyloženě přeje brigádu a nejlépe dvě. Asi se chci přes prázdniny zničit jinak si to nedokážu vysvětlit. Minulý rok jsem musela odmítnout úplně skvělou brigádu v hotelu, ale letos se to musí prostě zařídit. Jednu brigádu bych čistě teoreticky domluvenou měla a pokud klapne, tak budu opravdu nejšťastnější. Přece jen jsem jenom student a už mi je blbé furt tahat peníze z rodičů. 
Určitě bych neměla pozapomenout na to, jak už strašně dlouho toužím nechat si položit mramorové lino do obýváků, kuchyně a ložnice. S nápadem přišla mamča, které se to strašně líbí a touží po tom několik měsíců. Jak asi vidíte, tento rok bude asi ve znaku přeměny snad celého bytu a cestování. Mám spousty plánů na výlety, které bych ráda uskutečnila. Ať už to je lyžování v Jeseníkách a nebo koupání někde na Lipně.  Taky záleží na tom, zda donutím  přítele nebo nějakou z kamarádek, protože ve dvou se to lépe táhne, no ne?

Taky vám přeji všechno nejlepší do nového roku 2017. Pokud máte nějaké předsevzetí či nějaký menší cíl pro tento rok, určitě se se mnou podělte do komentářů. 

Všichni jsme naštvaní, když o nás někdo řekne věci, které vlastně pravda nejsou. Důvodem toho je vždy jen jedna věc - snaha uškodit vám. Stává se to každému, ale je na povaze, jak se s tím člověk vyrovná.  Někteří to vrátí i s úroky, někteří to neřeší a pak jsou tu lidé jako já, kteří dotyčného v tom ještě utvrdí. Sama sebe se v tu chvíli ptám;  "Proč jsem mu to ještě potvrdila? Proč jsem to před ním/ní ještě o sobě řekla?!" Odpověď je jedno velké netuším. Možná nemám potřebu vyvracet něčí, -i když nepravdivý- názor, protože pro mě dotyčný není dostatečně důležitý. Proč bych se měla otravovat, zuřit a vysvětlovat někomu takovému, že to není pravda? Právě naopak to člověka dokáže ještě více naštvat. Vždyť on čeká jenom na vaši snahu mu to vyvrátit a jaké to bude, když mu jen s chladnou hlavou  a to kývnete. 

Ne nadarmo se říká, že praví přátelé stojí při vás a věří vám. Těm to stačí říct jen jednou. Teprve až se něco stane, zjistíte, kolik lidí pokládáte za přátelé.

Jsou to ti, kteří vám dávají opisovat úkoly a za zády o vás říkají, jak jste arogantní a úplná mrcha, a nebo to jsou ti, co se třeba i moc neprojevují, ale když se něco stane, vědí, jak mají reagovat? Je to blbé říkat, ale - žiji v době, kdy kolem mě je spousty takových lidí. Mluvíte s nimi každý den, slyšíte, jak se baví o té a té a za rohem jste zase středem  negativní řeči vy.
Toho se asi bojím nejvíce. Stojím s nimi ve skupince a povídáme si o někom. Hlavou mi však probíhá, zda se s někým jiným baví takhle i o mně. Řeší s někým, jak vypadám, kde jsem byla a co jsem dělala? Až moc se občas dívám na názory lidí, které mám ráda. 
Já lidi kolem rozděluji do tří skupin. Lidé, co mám ráda, lidé, co neřeším a lidé, kteří mě nějakým způsobem naplňují negativní energií. Mohu být jenom ráda, že těch, co mám ráda je mnohem více.

 

Kamarádka mi jednou po rozchodu s přítelem řekla, jak je to možné, že beru všechno tak klidně. Každou hádku, pomluvu...všechno. Nevěděla jsem, co na to odpovědět. Ve skutečnosti nic neberu s klidnou hlavou - jenže to se snažím schovat do mě samotné. Neukazuji to, protože bych se pak cítila slabě. V duši můžu zuřit, ale můj charakter prostě nedovolí to dát znát.  

Lidé vidí pouze to, co jim dáte před nos. A proto jim ukazujte jenom to nejlepší a nikdy se nenechte změnit. 

Každý rok si říkám, jak ten předchozí byl skvělý, jak jsem si ho užila a přitom se v těch dvanácti měsících ani nijak moc významného nestalo. Jenže za tento rok budu vděčná do konce života. Jestli je nejlepší? Kdepak, takových ještě bude spousta. Rok s šestnáctkou na konci se mi podepsal do života neskutečným způsobem a za těch dvanáct měsíců se mi změnil život. Změnil mě samotnou, tak jak tu teď stojím.